Slovník pojmů

To, kolik se nachází vodní páry ve vzduchu, udává absolutní vlhkost vzduchu (téže označováno jako hustota vodní páry), jenž je součtem hmotností vodní páry, syté kapaliny a tuhé fáze ku objemové jednotce vzduchu.

Akumulace tepla umožňuje využívání uložené energie v čase z období relativního přebytku do období relativního nedostatku např. den-noc, léto-zima. Akumulace tepla je umožněna do akumulačního prvku (nejčastěji voda jenž je uložená v akumulačním zásobníku) nebo do stavební konstrukce (podzemní zásobníky).

Doba, která vyjadřuje akumulační vlastnosti místnosti, které jsou dány poměrem akumulovaného tepla ve stavebních konstrukcích a ve vybavení místnosti ku tepelné ztrátě místnosti.

Bivalentní (záložní, doplňkový) zdroj tepla má za úkol při podkročení bodu bivalence dodávat tepelnou energii do systému. Příklad bivalentního zdroje k tepelnému čerpadlu můžu být např. elektrokotel.

Bod bivalence je takový bod, kde se při dané venkovní teplotě vzduchu protne křivka tepelných ztrát s křivkou výkonu tepelného čerpadla, bod bivalence tedy udává, při jaké teplotě venkovního vzduchu je zapotřebí pokrýt chybějící potřebu tepla bivalentním zdrojem.

Jedná se o způsob udržení teplé vody, který má zajistit, aby teplá voda o požadované teplotě byla v daných odběrných místech ihned k dispozici. Cirkulace teplé vody je smyčka potrubí, která je obvykle propojena v nejvyšším patře s rozvodem teplé vody.

Citelné teplo je část tepelné energie, která je využita na zvýšení nebo na snížení teploty vzduchu. Změna citelného tepla probíhá po čáře konstantní měrné vlhkosti (proto je možné uvažovat hodnoty popisující suchý vzduch).

Veličina, která pro dané období stanovuje denní rozdíl mezi jmenovitou teplotou v místnosti a střední venkovní teplotou. Počet denostupňů je dán součinem počtu topných dnů a rozdílu průměrné vnitřní a venkovní teploty.

Diagram trvání potřeby tepla představuje závislost požadovaného tepelného výkonu v závislosti na časovém průběhu během kalendářního roku. Z diagramu tedy vyplývá to při jakých venkovních teplotách a požadovaných vnitřních teplotách je zapotřebí dodávat daný tepelný výkon.

Doba, za kterou dochází k ohřevu vstupní studené vody na výstupní teplou vodou, kterou lze určit z platnosti kalorimetrické rovnice.

Vzniká při technologické činnosti (např. větrání, chlazení zdrojů atp.), je to forma uložené energie, která může být využita.

Ekvitermní regulace teploty vody spočívá v nastavení teploty topné vody na základě venkovní teploty. Při nižší venkovní teplotě je požadavek na vyšší teplotu dodávané topné vody tak, aby došlo ke vzájemné rovnováze mezi dodaným teplem a tepelnými ztrátami za účelem konstantní teploty v místnosti.

Emise v ekologii znamenají znečišťující látky, které odcházejí z procesů spalování. Jsou produkovány zdroji spalující palivo (např. plyn, uhlí, biomasa). Přeměnou chemické energie uložené v palivu na tepelnou energii vzniknou spaliny, které jsou dále vedeny spalinovými tahy do komína, ze kterého odcházejí emise.

Jedná se o poměr výkonu (využitelná část energie) ku příkonu (přivedená část energie). Energetická účinnost se týká téměř každého zařízení (např. kotel, čerpadlo, kompresor, ventilátor atp.).

Energetické úspory snižují spotřebu energie – tím dochází k vyšší energetické účinnosti, jenž má za následek snížení výrobních či provozních nákladů.

Zařízení umožňující vyrovnání objemových změn vlivem změn teploty teplonosné látky při udržování přetlaku v otopné soustavě v předepsaných mezích. Jedná se o povinnou výbavu každé tepelné a dílčí soustavy s teplonosnou látkou.

Jedná se zpravidla o vícenásobné větrání, které v případě havárie zajišťuje intenzivní výměnu vzduchu.

Charakteristické číslo B, které je závislé na rychlosti větru a na druhu budovy.

Charakteristické číslo M, které je závislé na poměru provzdušnosti oken a vnitřních dveří.

Efektivnost TČ popisuje tzv. chladicí faktor EER (energy efficiency ratio), který udává poměr mezi vyrobeným chladicím výkonem ku vynaložené práci na jeho výrobu (tj. veškerý elektrický příkon).

Vstupní vzduch o vyšší teplotě je ochlazen na nižší teplotu. Chlazení vzduchu je buď s kondenzací nebo bez kondenzace vodní páry.

Fázová změna plynného skupenství na kapalinu. Ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vlhkém vzduchu bude docházet, pokud má ochlazovaný vzduch teplotu nižší, než je jeho teplota rosného bodu nebo pokud je povrchová teplota chladiče nižší než teplota rosného bodu ochlazovaného vzduchu. Aby mohla vzdušná vlhkost zkondenzovat, je zapotřebí jí odebrat výparné teplo (kondenzační teplo).

Latentní teplo (výparné teplo) je část uvolněné tepelné energie přeměněné na citelné teplo vlivem fázových změn vodní páry ve vlhkém vzduchu, např. při kondenzaci nebo vypařování. Vázané teplo je funkcí změny měrné vlhkosti.

Měrná tepelná kapacita [J/kg/K] je definovaná jako množství tepla potřebné k ohřátí 1 kg látky o 1 K. Pro nejpoužívanější teplonosnou látku vodu je měrná tepelná kapacita 4180 J/kg/K, resp. je zapotřebí dodat výkon 1,16 kWh k ohřátí 1 m³ vody o 1 °C.

Měrná vlhkost vzduchu popisuje hmotnost vodní páry případně vody obsažené ve vlhkém vzduchu, připadající na 1 kg suchého vzduchu. Hmotnost suchého vzduchu je při úpravách vzduchu konstantní, mění se pouze hmotnost vodní páry (proto se měrná vlhkost vztahuje na 1 kg suchého vzduchu). Vzhledem k nízkým řádům se u měrné vlhkosti někdy pro přehlednost používají jednotky [g/kgsv].

Otopná soustava s monovalentním zdrojem tepla má pouze jeden zdroj tepla, kterým slouží jako hlavní zdroj.

V objektech je podtlakové větrání realizováno nuceným odvodem vzduchu z místností se zdrojem znečištění nebo vlhkosti a přisáváním vzduchu z venkovního prostředí.

Přetlakové větrání je založeno na trvalém přívodu vzduchu (většinou filtrovaného a tepelně upravovaného) do centrální místnosti objektu, kde se následně vzduch volně šíří přetlakem do sousedních místností.

Rovnotlaké větrací systémy zajišťují nucený přívod čerstvého vzduchu a současně nucený odvod vzduchu znehodnoceného.